Dan a Káťa

Tak tenhle prstýnek už tu byl. Je to už více než čtyři roky, co spatřil světlo světa v mojí dílně. Narozen z lásky jednoho pána a z mé čiré radosti z práce, protože tuhle zakázku jsem si opravdu užil. Krásná věc s krásným posláním. Prstýnek je to totiž zásnubní a není už žádné tajemství, že onen zamilovaný pán košem nedostal.

Prstýnek putoval do slunného Španělska, kde byla při slunce východu, na břehu moře, dáma z nejkrásnějších, požádána o ruku. A prsten, za chechotu racků a šumění mořské pěny, splnil svůj úkol.

Dnes máme ale už rok 2025 a já dostal další úkol. Ten, kdo tipoval snubní prsteny, trefil do černého. Někde jsem tu už na blogu psal, že mám rád nekonvenční snubáky a tady jsem se mohl do syta vyřádit. Ani ne tak na pánském, jako na dámském. Dan s Káťou si totiž přivezli ze Španělska trochu písku z pláže, kde Dan nedostal košem a Káťa dostala nápad, nosit trochu onoho písečku v prstýnku na ruce, jako vzpomínku na romantickou chvilku.

No a takhle to dopadlo. Prsteny jsou zlaté a spolu se španělským pískem, zakrytým safírovým sklem, je v dámském prstýnku modrý spinel. Pánský, tepaný, je ozdoben drobným safírem, stejné barvy jako spinel v dámském.

Teda dopadlo to vlastně takhle ;)

Svatební fotky: Ondřej Vraštil